Vedrana Marković získala prestižní mezinárodní stipendium

   

Srbská vědkyně, která během doktorského studia působila v naší Laboratoři buněčné biologie, začala nedávno pracovat ve Francii. Nyní získala stipendium organizace EMBO, z čehož máme velikou radost.

   

Věda nezná hranice – badatelé spolupracují s kolegy z celého světa, jezdí na zahraniční stáže a často se také stěhují za prací do jiných zemí, pokud tam mohou získat nové zkušenosti nebo pracovat na tématu, které je jim blízké.

Dříve jezdili hlavně čeští vědci do ciziny, zatímco přesuny opačným směrem byly spíš výjimkou. V poslední době se ovšem situace mění. Česko už může nabídnout kvalitní podmínky pro výzkum, a proto se postupně stává atraktivní zemí pro badatele z jiných států.

Náš ústav tento trend dokonale potvrzuje. V laboratořích zde potkáte desítky vědců a studentů ze všech koutů světa. Mnozí z nich časem odejdou a pokračují ve své vědecké kariéře na zahraničních pracovištích. My však s nimi zůstáváme v kontaktu a těší nás sledovat jejich další úspěchy.

   

Vedrana Marković v laboratoři. Foto Ivan Kulich.

   

To je i případ mladé bioložky doktorky Vedrany Marković. Pochází ze Srbska, doktorské studium biologie ovšem absolvovala v Praze na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (PřF UK). Během studia zároveň pracovala v naší Laboratoři buněčné biologie, která úzce spolupracuje s týmem profesora Viktora Žárského na Katedře experimentální biologie rostlin PřF UK.

   

„V Ústavu experimentální botaniky AV ČR jsem zkoumala funkce proteinového komplexu exocyst v rostlinách. Tento komplex je u rostlin, živočichů i dalších organismů nezbytný pro transport látek z vnitřku buňky na její povrch a hraje zásadní roli v regulaci buněčné polarity, v určování tvaru buněk i v obraně proti patogenům.“

„Zaměřila jsem se na bílkovinu exocystu nazvanou EXO70. Ta se u klasické pokusné rostliny huseníčku rolního vyskytuje v celých 23 variantách, které se mírně liší svou strukturou. Zjistila jsem, že tyto varianty se v buňkách do značné míry specializují na různé funkce, což byl velmi vzrušující objev! Navíc jsem prokázala, že protein EXO70 je nutný pro zrání pylových zrn – o této roli exocystu se předtím vůbec nevědělo,“ vysvětluje mladá badatelka.

   

Umístění proteinu EXO70 (zeleně) v buňkách z různých částí pokusné rostliny huseníčku rolního. Autorka schématu Vedrana Marković.

   

Od podzimu 2021 pracuje Vedrana Marković ve výzkumném institutu CNRS ve francouzském Lyonu. V červnu 2022 získala na svůj postdoktorský pobyt v tamní laboratoři dlouhodobé stipendium Evropské organizace pro molekulární biologii EMBO. Jde o mimořádně prestižní stipendium, takže máme velkou radost, že se naší bývalé kolegyni podařilo ho získat. Jak Vedrana říká, svůj podíl na tom má i vedoucí Laboratoře buněčné biologie doktor Martin Potocký a jeho tým:

   

„Pracovat na doktorátu v Martinově laboratoři pro mne bylo přínosné vědecky i lidsky. Nejen že jsem získala vědomosti z oboru rostlinné biologie, ale navíc jsem měla štěstí, že mým konzultantem byl právě Martin, který mne velmi podporoval a měl vždy čas se mnou diskutovat o vědě. Také si cením skutečně týmového ducha v laboratoři. Kolegové mi byli vždy ochotni pomoci a poradit, ale třeba i se mnou zajít na pivo.“

„Před pohovorem, který absolvují uchazeči o stipendium EMBO, jsem svůj výzkumný projekt cvičně prezentovala několika kolegům z Prahy a dostala jsem od nich užitečná doporučení, díky nimž jsem se mohla na pohovor lépe připravit. Z těchto důvodů jsem přesvědčená, že mi pobyt v Martinově laboratoři pomohl stipendium získat.“

   

Vedrana (uprostřed) po úspěšné obhajobě své doktorské práce. Vlevo od ní stojí Martin Potocký, vedoucí Laboratoře buněčné biologie.

   

V Lyonu zkoumá Vedrana skupinu lipidů (látek tukové povahy) zvanou fosfoinositidy. Ačkoliv se vyskytují v rostlinných membránách jen v malém množství, hrají zásadní role v nejrůznějších aspektech vývoje buněk. Navzdory jejich významu se zatím ví velmi málo o jejich syntéze, tedy o biochemických reakcích, při nichž v organismu vznikají.

„Budu proto detailně studovat, kde se tyto látky uvnitř buněk syntetizují a jak je jejich produkce v rostlinných buňkách regulována,“ přibližuje Vedrana Marković svůj projekt.