Akademie věd ČR uděluje významným vědeckým osobnostem titul doktor věd, zkráceně DSc. V říjnu 2022 jej získala doktorka Helena Štorchová, vedoucí naší Laboratoře reprodukce rostlin.

Titul DSc. zřídila Akademie věd ČR v roce 2002 a do roku 2021 jím ocenila celkem 203 odborníků z nejrůznějších přírodovědných i humanitních oborů. Dalších deset badatelů a badatelek rozšířilo řady doktorů věd 5. října 2022. Na slavnostním ceremoniálu v sídle Akademie na pražské Národní třídě složili doktorský slib a převzali diplomy od předsedkyně AV ČR Evy Zažímalové a předsedy Vědecké rady AV ČR Pavla Barana.

„Stát se špičkovým vědcem a získat vědeckou hodnost doktor věd znamená nejen talent, velký zápal a značné nasazení, ale také odříkání a velmi často i nemalé oběti,“ zdůraznila ve svém úvodním slově profesorka Zažímalová.

Díky Heleně Štorchové míří jeden z letošních titulů také k nám do Ústavu experimentální botaniky AV ČR. Doktorka Štorchová vede na pražském pracovišti ústavu Laboratoř reprodukce rostlin. Se svým týmem zkoumá genetické základy regulace kvetení u merlíků (rod Chenopodium), geny ovlivňující pohlaví květů u silenky nadmuté (Silene vulgaris) a genetickou informaci rostlinných mitochondrií.

Zleva předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová, Helena Štorchová a předseda Vědecké rady AV ČR Pavel Baran při slavnostním udílení titulů DSc. v sídle Akademie. Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, licence CC BY-SA 3.0 CZ.

Uchazeči o titul doktora věd musí veřejně obhájit disertační práci, aby prokázali kvalitu svého výzkumu. Doktorka Štorchová úspěšně obhájila práci Mitochondriální genomy rodu Silene v kontextu evoluce rostlinných mitochondrií. Proč je toto téma vědecky zajímavé?

„Mitochondrie jsou vnitobuněčné útvary (organely) zodpovědné za dodávky energie nutné pro veškeré životní pochody. Vznikly procesem zvaným endosymbióza: před více než miliardou let pohltila pohltila jistá buňka původně samostatnou bakterii a učinila z ní svého symbiotického partnera.

Z té pradávné doby si mitochondrie zachovaly svou dědičnou informaci neboli genom – byť ochuzený o většinu genů, které přešly do buněčného jádra hostitele. Původ mitochondrie člověka a třeba hrachu či žížaly je tudíž stejný a podobají se i jejich geny. Struktura a velikost mitochondriální DNA se ovšem u živočichů a rostlin velmi liší.“

„Zatímco zvířata i lidé mají navzájem podobné nevelké mitochondriální genomy s ustáleným počtem genů, kvetoucí rostliny se doslova splašily. Velikost genomů vzrostla u jejich mitochondrií stokrát až tisíckrát, také díky pohlcování cizorodé DNA z chloroplastů i z jiných druhů rostlin. Molekuly DNA se v mitochondrii všelijak proplétají, rozpojují a spojují, vytvářejí kroužky, vidličky i hvězdičky.

Příčina tohoto chaosu není známá, snad souvisí s velkými nároky na opravné procesy. Výroba energie může být kvůli zplodinám toxická, což platí pro mitochondrie stejně jako pro tepelné elektrárny. Genetická informace mitochondrií proto čelí poškození, které je nutno často opravovat. Výsledek pak připomíná mockrát zaplátované kalhoty.

Mitochondrie nicméně perfektně slouží a rostliny ‚tekutost‘ jejich genomu využívají. Zde jsme teprve na počátku výzkumu. Rekordmanem v proměnlivosti mitochondriálního genomu jsou silenky, rod s více než 700 druhy. Právě silenkám jsem se věnovala ve své doktorské disertaci. Zaměřila jsem se hlavně na souvislosti mezi genetikou mitochondrií a způsobem rozmnožování jednotlivých druhů silenek,“ vysvětluje doktorka Štorchová.

„Udělení titulu DSc. si velice vážím, především jako ocenění práce v oblasti, která není příliš prozkoumaná. Na rozdíl od hodností univerzitních nevyžaduje tento titul tak intenzivní pedagogickou činnost, ale je více soustředěn na výsledky vědecké práce.

Určitě by mělo být více žadatelů a nositelů DSc. mezi mladšími vědci, pro které jde o vhodnou příležitost zamyslet se, kam již došli a kudy se chtějí ubírat dále. V tomto směru jsem poněkud opožděná – tématu rostlinných mitochondrií jsem se začala věnovat, až když poodrostly mé tři děti,“ uzavírá čerstvá doktorka věd.