Buněční detektivové

Kromě vzdělání a chytrých nápadů musí mít rostlinní biologové i postřeh, trpělivost a smysl pro detaily. Tyhle vlastnosti se jim dost často hodí. Například když mají ve vzorku spočítat buňky, které se dělí. Počet dělících se buněk je totiž důležitá informace: hodně říká o aktivitě rostlinných orgánů nebo jejich částí.

Staňte se na chvíli vědeckým pátračem/pátračkou. Prohlédněte si několik skutečných snímků z mikroskopu. Jsou na nich vzorky ze zárodků smrku. Buněčná jádra a chromozómy jsou obarvené červeně. Najdete všechny dělící se buňky? Můžete taky zkusit odhadnout, kterou fází dělení zrovna procházejí.
 


Nejdřív malý úvod, abyste věděli, co máte hledat:
 

jádro nedělící se buňkyjádro nedělící se buňky
Buňka se nedělí. Jádro je jasně ohraničené, barví se rovnoměrně nebo trochu zrnitě.
 

Při běžném buněčném dělení (mitóze) vzniknou z jedné mateřské buňky dvě dceřiné. Dělení má čtyři fáze:
 

profáze
Profáze. Jádro si ještě zhruba zachovává tvar. Začínají v něm ale být jasně vidět chromozómy – trochu připomínají klubko žížal.
 

metafázemetafáze
Metafáze. Chromozómy se uspořádávají do jedné roviny uprostřed buňky. Tuto rovinu můžeme vidět v mikroskopu buď zboku (vlevo), nebo shora (vpravo).
 

anafázeanafázeanafáze
Anafáze. Chromozómy putují ze středu buňky k jejím koncům – na každou stranu jedna polovina.
 

telofázetelofázetelofáze
Telofáze. Chromozómy se shlukují a postupně vytvářejí nová jádra. Uprostřed buňky vzniká stěna, která nakonec oddělí dceřiné buňky.
 


*** Přejděte na první obrázek ***
 

Zpět na domovskou stránku výstavy Rostlinné hrátky
 


Autoři prezentace Buněční detektivové: texty Jan Kolář, fotografie Kateřina Eliášová