Fascinující rostliny, díl 6.

Blín černý roste v půdách bohatých na živiny, hlavně v teplejších oblastech. Najdete ho na rumištích, podél cest a podobně.

Blín měl odedávna špatnou pověst. Je totiž prudce jedovatý. Ve středověku si ho lidé spojovali s čarodějnictvím. Později zas dostal nepěknou přezdívku „výminkářská bylina“.

Když starý sedlák předal statek synovi, odešel takzvaně na výminek. Mohl na statku dál bydlet, syn ho musel živit a starat se o něj až do smrti. Občas byli potomci bohužel sobečtí a chtěli, aby to „až do smrti“ netrvalo moc dlouho. Malé dávky blínu přidávané do jídla byly pro tento účel ideální.

Reputaci si blín černý napravil ve 20. století, kdy začal sloužit vědě. Biologové zjistili, že citlivě vnímá délku dne – kvete jen na dlouhém dni. Navíc se ukázalo, že některé jeho rostliny jsou jednoleté a jiné dvouleté.

Dvouletý blín vykvete, jen pokud byl přes zimu vystaven nízkým teplotám. Také další rostliny potřebují prožít chladnou zimu, aby mohly následující rok kvést. Patří k nim i důležité plodiny: řepa cukrovka, ozimé obilniny nebo ozimá řepka.

Blín se proto často používal jako „pokusný králík“ při výzkumu kvetení. Pomohl zodpovědět mnoho otázek, které souvisejí s reakcemi na délku dne a na nízké zimní teploty. Což jsou reakce velmi podstatné – díky nim rostliny vědí, kdy se mají rozmnožovat.
 

Seriálem Fascinující rostliny chceme oslavit Den fascinace rostlinami a zároveň připomenout 50 let od založení Ústavu experimentální botaniky.