Fascinující rostliny, díl 18.

Malárie je obávaná choroba tropických zemí, ale v minulosti třeba i jižní Itálie. Odnepaměti zabíjela obyvatele tropů, později také evropské cestovatele, dobroduhy a kolonizátory. Pomoc přinesl až chinovník.

Botanický rod chinovník, latinsky Cinchona, zahrnuje asi 40 druhů stálezelených keřů a menších stromů z Jižní Ameriky. Borka („kůra“) chinovníků obsahuje chinin – hořkou látku, která léčí malárii.

Léčivé účinky chinovníků znaly už původní indiánské národy Peru a Bolívie. Jejich zkušenosti převzali jezuitští misionáři. Ti pak kolem roku 1630 přivezli účinný lék na malárii do Evropy.

Chinin zachránil život mnoha lidem. A nebudeme moc přehánět, když řekneme, že změnil běh dějin. Díky němu přestala být Afrika i další tropické oblasti „hrobem bílého muže“. Což podpořilo objevitelské (ale bohužel také koloniální) ambice Evropanů.

Nyní už se chinin k léčbě malárie příliš nepoužívá. Nahradily ho jiné léky. Přesto se s ním můžeme běžně setkat. Mohou za to Britové, kteří v Indii užívali chinin jako prevenci. Pravidelně pili takzvaný „tonic“, chinin rozpuštěný ve vodě.

Tohle pití bylo odporně hořké. V 19. století si ho proto Britové vylepšili cukrem a ginem: vynalezli tak gin s tonikem. Vývoj nakonec dospěl až k dnešnímu nealkoholickému toniku, slazené sodovce dochucené jen malým množstvím chininu.
 

Foto Martin Kolář

Seriálem Fascinující rostliny chceme oslavit Den fascinace rostlinami a zároveň připomenout 50 let od založení Ústavu experimentální botaniky.