14. května 2009: Pyl krytosemenných rostlin má během svého krátkého života jediný cíl: dopravit samčí genetickou informaci do vajíčka, ukrytého v pestíku. O dramatických dějích uvnitř pylu a pylové láčky vyprávěl na Českém rozhlase Leonardo doktor David Honys. V kostce řečeno: pyl žije rychle a zběsile.

Přestože se to nezdá, je pyl vlastně samostatný organizmus – pohlavní generace rostliny. Nevěříte-li, podívejte se do učebnice biologie. Tam se nejspíš také dozvíte, že po dopadu na bliznu květu vyrůstá z pylového zrna takzvaná láčka, která se rychle prodlužuje a jako mikroskopický „kořínek“ si razí cestu k vajíčku.

Detailní popis toho, co se odehrává během růstu láčky, už asi v učebnici nenajdete. Což je škoda, protože může snadno konkurovat scénářům akčních filmů. Na blizně se totiž zachytí mnoho pylových zrn a jen ta s nejrychleji rostoucími láčkami dostanou šanci oplodnit vajíčka a stát se „tatínky“ příští generace rostlin. Situace nápadně připomíná závody formule 1. Členové závodního týmu ovšem nejsou piloti vozů či mechanici, ale různé vnitrobuněčné útvary, bílkoviny a další molekuly.

Rafinované molekulární pochody, které mají zvýšit naději pylu na vítězství, zkoumá doktor David Honys. Dnes s nimi seznámil posluchače pořadu Natura. Mluvil i o nedávném objevu, na němž se podílela jeho laboratoř.

Foto: pylové zrno huseníčku rolního. Vlevo v bílém světle, vpravo pod ultrafialovým zářením. Světlemodré  skvrnky na snímku vpravo jsou buněčná jádra. Foto David Reňák.