Čtvercový úvodní obrázek s plodem známé pokojové rostliny pozná asi málokdo, nicméně při pohledu na fotografie typicky proděravělých listů (po rozkliknutí) této pokojové rostliny, ji pozná už více lidí. V úvodu ještě napovíme, že domovem této rostliny jsou tropické deštné lesy střední Ameriky.

Tentokrát si ukážeme jednoho zajímavého příbuzného brambor nebo rajčat. Zamíříme do čeledi lilkovitých (Solanaceae), do níž se mimo zmiňovaných rostlin řadí rulík zlomocný (Atropa bella-donna). 

Rostlinou s příběhem na další měsíc se stane plodina, z jejíhož listí se připravuje celosvětově známý nápoj – čaj. Řeč tudíž bude o čajovníku čínském (Camelia sinensis). 

Rostlinou s příběhem na další měsíc se stane strom, z jehož kůry se získává přírodní korek. Napovíme ještě, že tato dřevina plodí žaludy a že za ní zamíříme do Středomoří…

Přišla řada na rostlinu, která živiny a vodu ke svému životu získává ze vzduchu. Přesto může dorůst do úctyhodných rozměrů. Ze svého podkladu (kterým mohou být například větve stromů) živiny nezískává, čímž se liší například od parazitů, kteří by z větví odebírali látky potřebné ke svému životu.

Tentokrát se podíváme do podrostu bučin a smíšených lesů, kde roste bylina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), využívající zajímavý způsob množení. Při pohlavním rozmnožování rostlin dochází ke splývání pohlavních buněk (gamet). Rostliny uplatňují splývání gamet při konvenční tvorbě semen. Jenže rostliny se umí množit i nepohlavně, tedy bez toho aby došlo ke splynutí pohlavních buněk. 

Z Namibské poušti se přesuneme zpátky do České republiky. Podíváme se do západních Čech, do okolí Františkových Lázní, kde se rozléhá přírodní rezervace Soos, v níž nalezneme cenná rašeliniště a minerální slatiniště. Již samotný název tomu napovídá – slovo Soos označovalo v chebském německém nářečí „močál“.

Tentokrát se přesuneme do Namibské pouště, na území států Namibie a Angola, kde panuje velmi drsné klima. V méně příznivých letech zde vůbec neprší a denní vedro dosahující až 50°C je vystřídáno chladnými nocemi s teplotou kolem 7°C... Tato nehostinná oblast je však domovem jedné pozoruhodné rostliny – welwitschie podivné (Welwitchia mirabilis). Své rodové jméno obdržela na počest svého objevitele, cestovatele a botanika Friedricha Welwitsche (1806–1872).

Tentokrát se Rostlinou s příběhem stane bělokvětá rostlinka, kterou si spojujeme s příchodem jara. Řeč však nebude o bleduli, jejímž krásný  kobercům v Pekle jsme se věnovali předloni, ale o sněžence, celým odborným názvem sněženka podsněžník (Galanthus nivalis).

O některých druzích rostlin je všeobecně známo, že produkují jedovaté látky. Namátkou vzpomeňme třeba jedovatý taxin produkovaný tisem nebo prudce jedovatý ricin ze semen skočce. Již méně je známo, že některé velmi jedovaté látky jsou produkovány rostlinami, které běžně používáme jako potraviny – například solanin v bramborách, alkaloidy v máku nebo jedovatý amygdalin v mandlích. Mnoho toxických látek však produkují i nevinně vypadající plodiny, o kterých to kromě pár odborníků téměř nikdo neví. Například plodiny z čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae) produkují řadu toxických steroidů se souhrnným názvem kukurbitaciny.